"Slova trenérky" aneb Katka o nás...

Nikdo nemá v tom, že se na nás se Springem dnes dá na jízdárně občas i koukat, větší zásluhu, než moje dobrá duše a Springova "zlá teta" Katka Lipinská :) Zlá teta už dnes pořád víc pouze v přeneseném významu, protože doby, kdy Katka na Springa sedala, aby opravdu pracoval, zatímco se mnou o práci pouze diskutoval, jsou pryč. Dnes mám já problém, Spring diskutuje, já nedokážu dost dobře popsat v čem je zádrhel, tak sedne Katka - a ejhle, najednou je tu koník ochotný, ba dokonce dychtivý vyhovět i myšlence - zkrátka s Katkou už si svoje (až na pár případů) prodiskutoval :))

Už si jen matně pamatuji, že v našem seznámení měla prsty Helča G., respektive můj zájem o koně a jejich historii (i velmi dávnou). S Katkou jsme si chvíli povídaly po icq, slovo dalo slovo a já ji poprosila, jestli by se tedy někdy nepřijela podívat na mě a na Springa a dala nám nějakou radu co s naším jezdeckým neuměním.  :) A nějak se z toho vyvinula trvalá (pevně doufám!) spolupráce, která mi přinesla spoustu nových zkušeností, ale i věcí k přemýšlení. V prvním případě velmi časté upozorňování na to, že nejsme zrovna dvakrát sourodá dvojice -  na jednu stranu mě to zkrušovalo, na druhou stranu ale hnalo k tomu dokázat, že my to spolu prostě zvládneme. Že já to zvládnu a přizpůsobím se. Snad jsem na dobré cestě :)

Katka o Springovi a naší (i její) společné práci:

"Spring je líbivé a nesmírně milé zvíře, ale bohužel není moc šťastně stavěný. Je dlouhý s měkkým hřbetem a špatně navázanými bedry, takže vyklenutí hřbetu a podsazení pro něj není  vůbec snadné. Nasazení a tvar krku napovídá, že chození na otěži také není snadné. kdyby o tom někdo pochyboval, stačí se podívat, kde je vrchol jeho krčního víru.:-) Navíc nízko nasazený krk koně hází na předek... Je také nesmírně jemný, takže k jeho "rozhození" stačí málo. Vzhledem k úžasnému charakteru a pohodovosti ideální koníček do lesa a na rekreaci, ale do drezur moc ne a už vůbec ne pro málo zkušeného jezdce. K tomu je pro Áju konstitučně příliš jemný, takže musí být extrémně opatrná s každým svým pohybem. Zkrátka není to zrovna ideální dvojice a kdyby měla závodní ambice, zrovna tohle zvíře bych jí i přes úžasný charakter doporučit nemohla. Naštěstí je ale nemá a kdo z nás má ideál, že. :-)

Se Springem byla potíž, že měl velký sklon se práci bránit. Což není divu, vzhledem ke své nešťastné stavbě těla je pro něj "správné držení" obtížné. A těžko říct, čím si prošel v minulosti. V tomhle přinesla své ovoce pravidelnost a Alenin pozitivní přístup - ten je u takového koně neocenitelný. Musela ho přesvědčit, že může chodit "kulatě" a také mu trochu vybudovat svaly. Což krom pravidelné práce a lonžování (obojí se ale muselo opatrně odměřovat vzhledem k jeho slabému hřbetu) obnášelo také práci v kopcovitém terénu. A také musela a musí pořád pracovat na sobě, protože oblíbené chyby, jako třeba silnější použití vnitřní otěže, Springa spolehlivě rozhodí. Dnes už lze říci, že ač mají oba své záseky, převažují období, kdy se Spring snaží vyhovět, daří se ho uvolnit a dá se po něm chtít korektní práce. Přejít slušně Z drezuru určitě není vysoká meta, ale pokud máte na začátku koně, na jehož propadlém a ztuhlém hřbetě se vám v klusu potkávají játra s ledvinami a nedokáže udělat velký kruh, aniž by se nezlomil v krku a neutekl plecí ven, berete jako velký úspěch, pokud se dostanete k tomu, že se v něm dá sedět a i na kruhu zůstane "spojený" a dokonce na přilnutí..."

 Za mě a myslím, že i za Springa patří "naší" Katce obrovský dík, že má s námi (hlavně se mnou) trpělivost!